Osm zvláštností Česka a Čechů z pohledu lingvistky z Moskvy

Přečtěte si, co se v české kultuře zdá podivné člověku, který se narodil v jiné zemi.

1. Jména. V ruské tradici jsou Lenka a Helena stejné jméno (Jelena a její domácí varianta Lena), domáckou variantou jména Ludmila bude Ljuda nebo Mila, ale určitě ne Lída, protože Lída je Lýdie (ruské Lidija), Natálie a Nataša jsou zase jedno jméno, ale Nasťa je už Anastázie (Anastasija). Zdá se, že jména jsou stejná, ale stejná nejsou.

2. Fauna. Prvního českého zajíce jsem uviděla na leteckém poli v Ruzyni (předchozího zajíce jsem viděla za svých necelých třicet let jen v moskevské zoo). A bylo to velmi dojemné. Od té doby jsem hodně cestovala po českých dálnicích a silnicích i vlakem a viděla stovky zajíců, srn a bažantů. Bez vstupenky do zoo! V těchto dnech srnčí maminka a dvě její děti obědvaly trávu přímo u silnice a dovolily fotografovi se přiblížit na deset metrů. Vážení čtenáři, když potkáte srny, vzpomeňte si na mě a na svůj rodinný rozpočet.

 3. Flora. Moc se mi líbí, že podél silnic jsou často vysázeny stromy, včetně ovocných, tak, že z toho vzniká opravdová pěkná alej. Na jaře malebně kvetou, v létě jede člověk kolem třešní a jablek. Tolik dobrot se ztrácí! Můžeme je trhat, nebo to není slušné či bezpečné (rostou vedle neekologických silnic)? Ovocné stromy vnímané jako plevel jsem viděla na jihu Ruska, ale tady jsou všude.

 4. To správné (opravdu správné?) a hlučné smrkání, kterému se učí české děti, vnímají v ruské kultuře jako trochu nezpůsobné, protože svým hlukem může vyrušit lidi kolem. Upřímně řečeno, protiklad mezi něžnou slečnou a zvukem jejího podivného smrkání mě pořád překvapuje, ale už jsem slyšela od svých českých kamarádů historky o tom, jak v dětství nesměli vyjít z pokoje, pokud se nevysmrkali správně = s potřebným hlukem. Proto teď tomu zvyku rozumím lépe.

 5. Hodně lidí, obzvlášť dětí a studentů, dodržuje pitný režim, a proto má při sobě lahve s vodou. Je to dobré a zdravé, ale velmi neobvyklé.

 6. Tabulky na dveřích a poštovních schránkách také překvapují (překvapovaly?). V ruské městské tradici není běžné oznamovat, kdo přesně bydlí za těmito dveřmi, kvůli nebezpečí (nebo to lidé jako nebezpečí jen vnímají). Tady vždycky můžeš vědět, jak se jmenuje tvůj soused, a také často i co dělá, pokud na dveřích, na plotě nebo na autě může být umístěna jeho nabídka služeb. Z mého původního pohledu je takový inzerát také nebezpečný!

 7. Na tabulkách se často píše nejen příjmení, ale i titul. V ruské tradici je akademický titul důležitý jen v případě, když člověk působí ve vědě nebo na vysoké škole a také když je minimálně kandidátem věd (současný český Ph.D., bývalý CSc.) nebo doktorem věd (v současném Česku není, je to bývalý DrSc.). Bakalář či magistr neznamená nic! Tady obvodní lékař nevyvolává jen paní Novákovou, ale paní inženýrku, i když pro vyšetření je úplně jedno, jaké vzdělaní máte.

 8. A k tomu ještě pálení čarodějnic. Rodinný veselý svátek toho, že každý rok lidé symbolicky pálí obyčejnénženy, jako tomu bylo ve středověku (jenomže tehdy nepálili jen symbolicky). Co? Fuj!

 Já vím, že z českého pohledu je to už jen rozloučení se zimou, ale jaký je název tohoto svátku? Ano, přesně tak!

Autorka: Natálie Zaněgina

Příspěvek vznikl v ramci projektu na integraci cizinců Face2Face II - podpora dialogu mezi migranty z třetích zemí a občany České republiky. Projekt je financován Ministerstvem vnitra ČR. 

Ministerstvo vnitra ČR nenese odpovědnost za obsah příspěvku ani jeho užití. Výhradní odpovědnost nese autor.