"Ubytovat uprchlickou rodinu? Za mě ano." Přečtěte si další z textů, které napsali na podzim 2015 studenti středních škol zapojení do projektu Média a migrace na středních školách.
Díky projektu Média a migrace na středních školách, podpořeném Ministerstvem kultury ČR, se studenti středních škol mohli dozvědět něco bližšího o kritickém přístupu k médiím a jejich obsahu, pochopit mechanismy mediální práce a zároveň získat schopnost využívat média ke své potřebě a tvůrčím způsobem je zpracovávat. A to na velmi aktuálním tématu migrace. Studenti nejdřív mohli přímo ve vlastní škole zažít workshop zaměřený na základy novinářské práce a reflexi pokrytí tématu migrace v českých médiích. Vybraní studenti s hlubším zájmem o novinářskou práci pak mohli vyrazit na exkurzi do Českého rozhlasu, kde si mohli provoz velkého veřejnoprávního média prohlédnout v praxi. Ti nejvíc aktivní pak neváhali a sepsali články, které se mohou objevit nejen na blogu Fórum migrantů, ale i na v místních novinách nebo školních časopisech. Třetí příspěvek pochází z Gymnázia Mnichovo Hradiště.
Pro někoho bláznovství, pro mě „maličkost“
Ubytovat uprchlickou rodinu? Za mě ano. A důvod? Ten je celkem prostý. Myslím si, že každý jedinec, rodina či skupina lidí má nárokna relativně spokojený život, i kdyby se spokojenost měla pohybovat na spodní hranici nějaké pomyslné stupnice. Měli bychom si uvědomit, že většina z těch, kteří k nám ze Sýrie, Iráku, Somálska a dalších asijských a afrických zemí přicházejí, nechtěli opustit svoje zemi, svůj domov. Bohužel okolnosti rozhodli jinak.
Představte si sebe na jejich místě. Je to šílené a pro mě i docela nepředstavitelné. Sama sebe se ptám: „Zvládla bych to, být na jejich místě? Dokázala bych si poradit?“ Se svojí náturou s největší pravděpodobností ne. Bez domova, bez základních věcí, s nejistou budoucností. A takhle podobně, ne-li stejně to prožívají skupiny uprchlíků.
Spousta lidí z mého okolí by si nejspíš poklepala na čelo, kdybych jim řekla, že ve svém domě chci ubytovat uprchlickou rodinu, poskytnout jí na nějaký čas pomocnou ruku. Jenže mně, i přes spoustu negativ, která s tím souvisí, stále připadá, že to není až tak špatná idea. Samozřejmě, že by mě čekalo hodně změn, práce a tak podobně, ale riskla bych to, protože kdybych já byla v podobné situaci, tak bych byla určitě moc ráda, kdyby se mě někdo ujal a poskytl mi střechu nad hlavou.
Chápu, každý máme jiné názory. Pro někoho je to bláznovství. Já bych však měla radost a dobrý pocit z toho, že jsem užitečná, že pomáhám. Představuji si to moc jednoduše, to uznávám, ale i tak si stojím za svým názorem. A kdybych byla starší, měla vlastní byt a šlo by to, s velkou pravděpodobností bych u sebe nějakou rodinu na nějaký čas ubytovala.
Lucie Kakasová, Gymnázium Mnichovo Hradiště
Nedokážeme se zaměřit na aktuální stav uprchlické krize
Přicházejí k nám uprchlíci, emigranti, běženci. Proudí sem tisíce jiných lidí
v důsledku děsivých válek, které probíhají mimo Evropu. A tak jsme se v Česku ocitli
v situaci, se kterou jako bychom si nevěděli rady. Máme tendenci vidět situaci poněkud černobíle: stavět se buď pro přijetí uprchlíků, nebo proti, snažíme se zařadit do jednoho „tábora“ - buď PRO, nebo PROTI a během toho nám unikají zásadní problémy, které bychom měli opravdu řešit: Jsou u nás lidé, kteří potřebují pomoct. To je aktuální stav
a s ním se máme vypořádat; když je člověk na ulici, nepomůže mu, že se společnost bude neustále zamýšlet nad tím, zda je tedy pro jeho integraci nebo bude k němu lhostejná či dokonce agresivní; v horším případě diskutování okolo tohoto tématu všechny tak zahltí, že zapomenou, proč začali diskutovat.
Pomoc bližnímu je přeci základním ukazatelem morální vyspělosti člověka a celé naší civilizace, která vyrostla na základě křesťanských ideálů. Pokud se nám pomoc člověku s jinou barvou pleti nebo náboženstvím příčí, je poměrně snadné usoudit, že tu něco nehraje. Nedokážeme se vypořádat s tím, že lidé jsou různí a máme v hlavě zakódováno, že bychom měli být nejlépe přesně “nalinkovaní”. Paradox je, že si neuvědomujeme, že i my jsme jiní než ostatní.
A zde vznikají první příčiny bouřlivé diskuze v naší společnosti nad problémem uprchlické krize. Radikalismus v jakékoliv podobě je velmi nebezpečný, protože dokáže lidi dovést do krajností. Pokud budeme radikální v názorech pro nebo proti přijetí uprchlíků, stavíme se automaticky proti druhé skupině. V tento moment je velice těžký dialog v celé společnosti, je těžké umět se spojit a situaci vyřešit, ještě těžší je soustředit se na to, že musíme zajistit bydlení, jídlo a základní životní potřeby lidem, kteří nemají nic, než holé životy a jsou odkázáni na nás – na náš soucit a zodpovědnost.
A nenamlouvejme si, že to za nás politici vyřeší. Ti se starají jen o to, jak získat přízeň svých voličů. Místo řešení problémů se jen handrkují o počty a o to, na kterou stranu PRO nebo PROTI je výhodné se postavit. Uvidíme za pár týdnů, až přijde zima, zda jsme civilizovaná společnost, či necitelní egoisti.
Eva Jiřičková, Gymnázium Mnichovo Hradiště
Názory obsažené v publikovaných textech nikterak neodrážejí názory organizátora projektu Média a migrace na středních školách.
