Migranti: břemeno, nebo přínos?

Jsou imigranti pro společnost přínosem, nebo zátěží? Pro mnohé může být překvapivý závěr, že imigranti do britské státní kasy v letech 1995-2012 ve výsledku přispěli víc, než kolik jim bylo skrze nejrůznější sociální programy a dávky vyplaceno. Celkově tak mají imigranti pozitivní bilanci, a to v době, kdy se státní pokladna dlouhodobě zadlužuje. Původní obyvatelé mají tedy narozdíl od nich bilanci negativní – ze státní kasy v průměru více čerpají, než do ní platí.

Tento závěr přinesl výzkum Christiana Dustmanna z University College London a Tommasa Frattiniho z Milánské univerzity (zprávu o jejich studii přinesl např. The Economist, studie je dostupná online), který zkoumal ekonomické dopady imigrace do Velké Británie.

Přitom všeobecné povědomí o přínosu imigrantů pro společnost je, mírně řečeno, mlhavé. Na jednu stranu je rozšířený argument, že pracující imigranti často zastávají zaměstnání, o která původní obyvatelé nemají zájem. Na stranu druhou se běžně můžeme setkat s tvrzením, že imigranti, pokud vůbec pracují, „zabírají” pracovní místa původním obyvatelům. A často i že se jen „přiživují” na štědrých sociálních dávkách, o jakých by se jim v zemi jejich původu ani nesnilo. Debata se točí okolo jednotlivých případů, podle toho, s jakými konkrétními situacemi se diskutující v osobním životě setkali. Dokola se omílají zaběhlé mýty, polopravdy a ničím nepodložená tvrzení.

Nedá se dokonce ani říct, že by se diskuse někam výrazně posouvala – a pokud snad ano, určitě ne směrem k faktické a emocemi nezabarvené argumentaci. Úspěchy populistických politiků v České republice jsou dokladem faktu, že jednoduchá řešení jsou lákavější než ta do důsledků promyšlená, čímž postavení imigrantů, ale i menšin všeobecně, může jedině utrpět.

Ani v zahraničí není problematika migrace záležitostí čistě racionální diskuse – v Německu, Velké Británii, Spojených státech amerických i jinde jde o velmi palčivou problematiku. V USA musí prezident sahat k jednostranným nástrojům, protože Kongres s ním odmítá miliony ilegálních imigrantů řešit, v Británii, kde zmíněná studie vznikla, sílí vliv Strany nezávislosti Spojeného království, jejíž popularita pramení i ze silně proti-imigrantské rétoriky.

Odpůrci migrace ostře kritizují kupříkladu tzv. benefits tourism – cestování za sociálními výhodami. Jeho existence je nepopiratelná, jde ale o marginální problém. Pozitivní výsledky výzkumu nezvrátil ani v Británii, kde je systém otevřenější než v Česku a tedy potenciálně náchylnější ke zneužití.

Je samozřejmě pravda, že britské prostředí se od českého v mnoha ohledech liší. Počet imigrantů, země jejich původu i společnost, do které přicházejí, jsou výrazně jiné. Ale důvody k migraci se po celém světě opakují stále ty stejné – útěk před perzekucí, touha po lepší budoucnosti, příležitost si ekonomicky polepšit. Dá se tedy předpokládat, že i v jejich ekonomickém chování je možné najít paralely. Migranty spojuje například to, že když opouští svou rodnou zem, riskují a jdou do neznáma. Jdou tedy bojovat o své místo na výsluní, nevydávají se za nejistou šancí získání státních příspěvků.

Než se objeví podobná studie i pro české prostředí, je potřeba zohledňovat fakta, která britská studie přinesla. Narozdíl do mlhavých odhadů, neodborných názorů a radikálních odsudků, jsou tohle totiž tvrdá data. A ta momentálně mluví jasně ve prospěch imigrantů.

Autor: Tomáš Pospíšil