V posledních dvou letech se často setkáváme se slovy integrační politika ČR a integrace Vietnamců v Česku. Vietnamská komunita vypadá jako zdánlivě neproblematická ve srovnání s jinými. Vietnamci jsou pracovití, tiší a hlavně usměvaví. Což může vypadat, že jsou dobře integrovaní. Pravda ale může být úplně někde jinde.
Myslím si, že je důležité si položit otázku, jak měřit integraci. Kdo je integrovaný, kdo ne? A koho integrovat a kam?
Současné parametry integrace jsou znalost českého jazyka, orientace ve společnosti a ekonomická nezávislost. Vietnamci úspěšně naplňují poslední bod. Dá se říct, že jsou integrováni, když si za peníze koupí služby od zprostředkovatelů a dokáží fungovat dobře jen ve své komunitě?
Půjdeme-li hlouběji a konkrétněji, zjistíme, že okolo nás žije ještě stále hodně Vietnamců, kteří mají trvalý pobyt, nebo dokonce i české občanství. Žijí zde už 10 až 15 let a nedomluví se v běžných záležitostech, například u lékaře, ve škole, v běžném životě. Neznají město, ve kterém žijí, a ani jméno svých sousedů. Jsou závislí na zprostředkovatelích a svoji komunitě.
Kde nastala chyba? Na české straně, nebo na vietnamské, když víme, že integrace je oboustranný proces? Je na čase si nalít čistého vína a uznat, že Česká republika nechala téma integrace Vietnamců dlouho spát. Doufejme, že vietnamská komunita načerpala dostatek síly, aby dohnala to, co prospala za posledních 20 let.
Autorka: Van Anh Tranová
Příspěvek vznikl v ramci projektu na integraci cizinců Face2Face II - podpora dialogu mezi migranty z třetích zemí a občany České republiky. Projekt je financován Ministerstvem vnitra ČR.
Ministerstvo vnitra ČR nenese odpovědnost za obsah příspěvku ani jeho užití. Výhradní odpovědnost nese autor.
