Lidé často podléhají nenávistným hoaxům a věří, že jsou obklopeni násobně více cizinci, než je tomu ve skutečnosti. Občané vyspělých zemí věří, že 24 % obyvatel jejich země tvoří imigranti. Zároveň si myslí, že 16 % obyvatel jsou muslimové. Skutečná čísla přitom hovoří průměrně o 11 % imigrantů a 3 % muslimů. Ukázal to průzkum agentury Ipsos MORI ve 14 zemích světa, která na základě těchto dat sestavila tzv. „Index neznalosti”.
První průzkum, „index neznalosti”, zahrnul dvě země našeho regionu – Polsko a Maďarsko. A jejich „nevědomost” se umístila vysoko na čtvrtém a pátém místě (v Evropě je předstihla pouze první Itálie). To je alarmující. V otázce počtu imigrantů sice v porovnání dopadli o trochu lépe (páté a sedmé místo), výsledky jsou však stále tristní. Poláci odhadují podíl imigrantů na 14 % (přitom jich je pouze 1,75 %), Maďaři dokonce na 16 % (při reálných 2 %). Odhadovaná čísla jsou sice pod průměrem, ale na druhou stranu tvoří v obou zemích osminásobek těch skutečných – z tohoto pohledu nemají tyto středoevropské země v chybnosti odhadu mezi všemi ostatními konkurenci.
V případě muslimů to jde ještě dál. V Maďarsku odhadují jejich počet sedmdesátkrát vyšší (na 7 % místo 0,1 %), v Polsku padesátkrát (5 % místo 0,1 %). Ačkoli v absolutních číslech jejich odchylka patří mezi nejnižší, poměrově jsou obě země opět nejvýš.
Podíl muslimů v české společnosti se od Polska a Maďarska příliš neliší a nic nenasvědčuje tomu, že by Češi měli v tomto ohledu větší přehled.
Statistiky poukazují na rozdíl mezi vnímáním problémů a jejich skutečnými podobami. Tento rozdíl, je-li velký (a ukazuje se, že velký často je), může být nebezpečný, protože ovlivňuje nejen názory lidí, ale i jejich chování. Přinejmenším například při volbách.
Podíváme-li se v tomto světle na nedávný návrh českého ministra vnitra Chovance na referendum ohledně přijetí syrských uprchlíků, vidíme jednoduchý populismus a alibistickou snahu vyhnout se plnění svých závazků. Veřejná debata, již by referendum vyvolala, by mohla být prospěšná, pokud by se ovšem podařilo uvést všechna fakta, jimž je mylně důvěřováno, na rovinu. Je otázka, zda se to v Česku (a celé Střední Evropě) může v dohledné době podařit.
Autor: Tomáš Pospíšil
