Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Radikalismus v jakékoliv podobě je velmi nebezpečný, napsala studentka gymnázia.

23. 12. 2015 17:22:00
"Ubytovat uprchlickou rodinu? Za mě ano." Přečtěte si další z textů, které napsali na podzim 2015 studenti středních škol zapojení do projektu Média a migrace na středních školách.

Díky projektu Média a migrace na středních školách, podpořeném Ministerstvem kultury ČR, se studenti středních škol mohli dozvědět něco bližšího o kritickém přístupu k médiím a jejich obsahu, pochopit mechanismy mediální práce a zároveň získat schopnost využívat média ke své potřebě a tvůrčím způsobem je zpracovávat. A to na velmi aktuálním tématu migrace. Studenti nejdřív mohli přímo ve vlastní škole zažít workshop zaměřený na základy novinářské práce a reflexi pokrytí tématu migrace v českých médiích. Vybraní studenti s hlubším zájmem o novinářskou práci pak mohli vyrazit na exkurzi do Českého rozhlasu, kde si mohli provoz velkého veřejnoprávního média prohlédnout v praxi. Ti nejvíc aktivní pak neváhali a sepsali články, které se mohou objevit nejen na blogu Fórum migrantů, ale i na v místních novinách nebo školních časopisech. Třetí příspěvek pochází z Gymnázia Mnichovo Hradiště.

Pro někoho bláznovství, pro mě „maličkost“

Ubytovat uprchlickou rodinu? Za mě ano. A důvod? Ten je celkem prostý. Myslím si, že každý jedinec, rodina či skupina lidí má nárokna relativně spokojený život, i kdyby se spokojenost měla pohybovat na spodní hranici nějaké pomyslné stupnice. Měli bychom si uvědomit, že většina z těch, kteří k nám ze Sýrie, Iráku, Somálska a dalších asijských a afrických zemí přicházejí, nechtěli opustit svoje zemi, svůj domov. Bohužel okolnosti rozhodli jinak.

Představte si sebe na jejich místě. Je to šílené a pro mě i docela nepředstavitelné. Sama sebe se ptám: „Zvládla bych to, být na jejich místě? Dokázala bych si poradit?“ Se svojí náturou s největší pravděpodobností ne. Bez domova, bez základních věcí, s nejistou budoucností. A takhle podobně, ne-li stejně to prožívají skupiny uprchlíků.

Spousta lidí z mého okolí by si nejspíš poklepala na čelo, kdybych jim řekla, že ve svém domě chci ubytovat uprchlickou rodinu, poskytnout jí na nějaký čas pomocnou ruku. Jenže mně, i přes spoustu negativ, která s tím souvisí, stále připadá, že to není až tak špatná idea. Samozřejmě, že by mě čekalo hodně změn, práce a tak podobně, ale riskla bych to, protože kdybych já byla v podobné situaci, tak bych byla určitě moc ráda, kdyby se mě někdo ujal a poskytl mi střechu nad hlavou.

Chápu, každý máme jiné názory. Pro někoho je to bláznovství. Já bych však měla radost a dobrý pocit z toho, že jsem užitečná, že pomáhám. Představuji si to moc jednoduše, to uznávám, ale i tak si stojím za svým názorem. A kdybych byla starší, měla vlastní byt a šlo by to, s velkou pravděpodobností bych u sebe nějakou rodinu na nějaký čas ubytovala.

Lucie Kakasová, Gymnázium Mnichovo Hradiště

Nedokážeme se zaměřit na aktuální stav uprchlické krize

Přicházejí k nám uprchlíci, emigranti, běženci. Proudí sem tisíce jiných lidí
v důsledku děsivých válek, které probíhají mimo Evropu. A tak jsme se v Česku ocitli
v situaci, se kterou jako bychom si nevěděli rady. Máme tendenci vidět situaci poněkud černobíle: stavět se buď pro přijetí uprchlíků, nebo proti, snažíme se zařadit do jednoho „tábora“ - buď PRO, nebo PROTI a během toho nám unikají zásadní problémy, které bychom měli opravdu řešit: Jsou u nás lidé, kteří potřebují pomoct. To je aktuální stav
a s ním se máme vypořádat; když je člověk na ulici, nepomůže mu, že se společnost bude neustále zamýšlet nad tím, zda je tedy pro jeho integraci nebo bude k němu lhostejná či dokonce agresivní; v horším případě diskutování okolo tohoto tématu všechny tak zahltí, že zapomenou, proč začali diskutovat.

Pomoc bližnímu je přeci základním ukazatelem morální vyspělosti člověka a celé naší civilizace, která vyrostla na základě křesťanských ideálů. Pokud se nám pomoc člověku s jinou barvou pleti nebo náboženstvím příčí, je poměrně snadné usoudit, že tu něco nehraje. Nedokážeme se vypořádat s tím, že lidé jsou různí a máme v hlavě zakódováno, že bychom měli být nejlépe přesně “nalinkovaní”. Paradox je, že si neuvědomujeme, že i my jsme jiní než ostatní.

A zde vznikají první příčiny bouřlivé diskuze v naší společnosti nad problémem uprchlické krize. Radikalismus v jakékoliv podobě je velmi nebezpečný, protože dokáže lidi dovést do krajností. Pokud budeme radikální v názorech pro nebo proti přijetí uprchlíků, stavíme se automaticky proti druhé skupině. V tento moment je velice těžký dialog v celé společnosti, je těžké umět se spojit a situaci vyřešit, ještě těžší je soustředit se na to, že musíme zajistit bydlení, jídlo a základní životní potřeby lidem, kteří nemají nic, než holé životy a jsou odkázáni na nás – na náš soucit a zodpovědnost.
A nenamlouvejme si, že to za nás politici vyřeší. Ti se starají jen o to, jak získat přízeň svých voličů. Místo řešení problémů se jen handrkují o počty a o to, na kterou stranu PRO nebo PROTI je výhodné se postavit. Uvidíme za pár týdnů, až přijde zima, zda jsme civilizovaná společnost, či necitelní egoisti.

Eva Jiřičková, Gymnázium Mnichovo Hradiště

Názory obsažené v publikovaných textech nikterak neodrážejí názory organizátora projektu Média a migrace na středních školách.

Autor: Masha Volynsky | středa 23.12.2015 17:22 | karma článku: 6.89 | přečteno: 136x

Další články blogera

Masha Volynsky

Mezi Pegidou a kurzem němčiny: jak funguje integrace uprchlíků v Drážďanech?

Nejpozději od památného výroku kancléřky Merkelové „Wir schaffen das!“ (Zvládneme to!) se pohledy odpůrců migrace, ale také aktérů a organizací zabývajících se integrací v různých zemích Evropy upírají do Německa.

4.7.2017 v 18:34 | Karma článku: 12.20 | Přečteno: 1606 |

Masha Volynsky

Svátek práce: jak čeští imigranti v USA psali dějiny

První květen je každoročně dnem, kdy si připomínáme boj dělníků za důstojné pracovní podmínky, jehož výsledkem bylo ustavení osmihodinového pracovního dne. K jeho hlavním aktérům patřili i imigranti z Česka.

1.5.2017 v 12:37 | Karma článku: 14.35 | Přečteno: 384 |

Masha Volynsky

Před čím prchají Eritrejci?

Eritrea je hned po Sýrii zemí s největším zájmem o migraci do zemí Evropy. Důvodem není válka, přestože určité napětí z války s Etiopií v letech 1998-2000 přetrvává dodnes.

17.2.2017 v 21:52 | Karma článku: 16.43 | Přečteno: 2050 |

Masha Volynsky

Vánoční povídka o odchodu všech cizinců

Bylo nebylo.... asi tři dny před Vánoci, pozdě večer. Po náměstí v jednom malém německém městečku přešla skupinka mužů.

24.12.2016 v 13:30 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 1448 |

Další články z rubriky Ostatní

Karel Trčálek

Polootevřený dopis p. Ing. T. Vyoralovi, odesilateli otevřeného dopisu p. Bekovi

Nějak se nám tady s těmi otevřenými dopisy roztrhl Santa Klausův pytel. Pokoušející svůj osud víc než je zdrávo, napsal jsem taky jeden, když je dnes tak pěkně a svěže na procházce kol bezejmenné říčky

20.11.2017 v 11:59 | Karma článku: 6.92 | Přečteno: 130 | Diskuse

Libuse Palkova

Erotematika

Pokud nějaká pedagožka připustí, že preferuje erotematiku, nemusíte se hned obávat, že mravní výchova vašich dětí je ohrožena. Nemá to s erotikou nic společného, je to sice z řečtiny ale znamená to tázat se, klást otázky.

20.11.2017 v 11:44 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 143 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Vůně muže

Je na čase, přátelé, věnovat se vůni mužů. Dokonce se točí filmy o tom, jak voníme my holky, ale kluci jako by nevoněli nebo co. Naštěstí jsem tady já a napravím, co ostatní zanedbali. Sepíšu pojednání o vůni muže.

20.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 18.48 | Přečteno: 624 | Diskuse

Karel Trčálek

Prezident umírá

Prezident umírá. Tiše a nenápadně, aby nás nevystrašil, vždyť je milujícím otcem našeho statečného národa. My to ale tušíme. Tušíme a proto slibujeme, že jej neopustíme ani v hodině jeho smrti

20.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 10.16 | Přečteno: 646 | Diskuse

Václav Toman

Revoluční metoda na prokrastinaci ve 2 krocích

Doba čtení: 4 minut V dnešním článku vám přináším revoluční metodu, jak NAVŽDY zvládnout prokrastinaci - tedy chronické odkládání věcí na později - a to jen ve dvou krocích. Tak se držte, je to tady:

20.11.2017 v 8:07 | Karma článku: 7.77 | Přečteno: 283 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1938

Jsme lidé původem z různých koutů světa a žijeme v Česku. Jsme různého věku a pohlaví, máme různá povolání a politické názory, ale chceme, aby i naše hlasy bylo slyšet. Náš blog vznikl v roce 2010 a přináší pohled migrantů na to, jak se žije cizincům v České republice i v zahraničí. Blog je podporován Programem migrace v rámci společnosti Člověk v tísni. Navštivte i náš facebook Fórum migrantů



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.