Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Před čím prchají Eritrejci?

17. 02. 2017 21:52:51
Eritrea je hned po Sýrii zemí s největším zájmem o migraci do zemí Evropy. Důvodem není válka, přestože určité napětí z války s Etiopií v letech 1998-2000 přetrvává dodnes.

Měření OSN ukazují, že měsíčně zemi opouští 5 000 jejich občanů. Politická situace je od nástupu provizorní vlády k moci v roce 1997 neměnná. Ústava z toho roku dosud nevešla v platnost. I když měla být PFDJ (Lidová fronta za demokracii a spravedlnost) v čele státu jen přechodně, slibované volby se stále odkládají. Vůdce této strany, Isaias Afwerki, zaujímá post eritrejského prezidenta a je nechvalně proslulý svou autokratickou politikou.

Eritreji se přezdívá „africká Severní Korea“, kvůli železné vládě jejího prezidenta. Vnitřní problémy země volají o pozornost od nástupu Afwerkiho k moci. Pokusy o multipartismus, svobodné volby a svobodný tisk byly rozprášeny a jejich propagátoři zavřeni do vězení. Uvězňování politicky nepohodlných občanů je údajně v Eritreji hojně praktikováno dodnes. Kromě toho je v zemi pro muže i ženy ustanovena povinná vojenská služba do nespecifikovaného věku, které není možné nijak předejít. Nezahrnuje pouze střežení hranic s Etiopií, ale i různé pomocné a takzvané veřejně prospěšné práce, například úklid ve vilách vysokých straníků. Plat a naděje na důstojný život jsou pochopitelně v takovém případě mizivé.

Není to pouze politika, která rozhoduje o tom, nakolik je dané ovzduší k žití, ale v tomto případě zastiňuje politická situace všechen pokrok, kterého Eritrea v posledních letech dosáhla. Z hlediska měřítek rozvojových cílů tisíciletí (MDG), stanovených OSN, si země vede nad očekávání dobře. Vláda dosáhla snížení dětské úmrtnosti a poskytla matkám lepší zdravotní péči, také pokročila v boji proti viru HIV, malárii a dalším chorobám, tímto tempem by si tři cíle ze seznamu MDG mohla v dohledné době odškrtnout jako splněné. Pokrok ale nedokáže vyvážit již zmíněnou politickou nesvobodu. Zde je jádro vysvětlení, proč Eritrejci prchají „za lepším životem“.

V roce 2014 z Eritreje, která čítá pouhých šest miliónů obyvatel, odešlo celkem 34 651 lidí. Jejich první destinací jsou sousední africké státy, kde často přebývají v uprchlických táborech. Týká se to hlavně Etiopie, kde v kempu Adi-Harush žije asi 39 000 lidí. Cesta nejčastěji pokračuje do některé z tranzitních zemí – Súdánu či Libye. Středomořskou trasou se uprchlíci přepraví do Itálie, ovšem ne ve stejném počtu, v jakém vyplouvají. Právě tato trasa je kvůli nutnosti překonání velké vzdálenosti po moři jednou z nejnebezpečnějších, zaznamenáno je kolem tří tisíců utopených, z nichž velkou část tvoří Eritrejci.

Lidé na útěku si často nemohou vybírat prostředky, které k opuštění země využijí. Množí se případy nepoctivých přepravníků a pašeráků, které si stanoví za převoz částku v hodnotách veškerého majetku uprchlíků a poté s nimi v těch nejhorších případech i obchodují, poukazuje hlášení komise OSN pro vyšetřování lidských práv v Eritreji pro rok 2015. Klade si za cíl zlepšit podmínky přepravy, aby uprchlíci nemuseli v budoucnu riskovat svůj život či o něj dokonce přijít. Ve stejném zájmu byl v roce 2014 podepsán Khartoum Process (EU-Horn of Africa Migration Route Initiative), iniciativa, která mimo jiné usiluje o finančně zesílenou podporu pro migranty především ze zemí afrického rohu ze strany Evropské unie.

O pravdivosti přesvědčení, že Evropa je hlavní destinací uprchlíků, eritrejský příklad nevypovídá. Statistiky Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) pro rok 2015 ukazují, že nejvíce uprchlíků z Eritreje se usadilo v sousedním Súdánu či Etiopii, počet lidí se v obou zemích pohybuje kolem sta šedesáti tisíc. Na rozdíl tomu se údaje z Evropy pohybují od tří lidí v Bulharsku po 22 tisíc ve Švédsku, nejde tedy mluvit o cíleném útěku do Evropy. Uprchlíci by pravděpodobně zůstali v jiné zemi afrického kontinentu, nebýt zuřivých konfliktů, které v mnohých z nich právě probíhají. Pokud se člověk na útěku jednou odhodlá k něčemu tak závažnému a nevratnému, je pravděpodobné, že bude chtít doputovat někam, kde je opravdu bezpečno. V tomto případě se nejedná o blízký cíl.

Autorka: Maria Gorbatova, studentka oboru Žurnalistika na Fakultě sociálních studií UK.

Autor: Masha Volynsky | pátek 17.2.2017 21:52 | karma článku: 16.43 | přečteno: 2050x

Další články blogera

Masha Volynsky

Mezi Pegidou a kurzem němčiny: jak funguje integrace uprchlíků v Drážďanech?

Nejpozději od památného výroku kancléřky Merkelové „Wir schaffen das!“ (Zvládneme to!) se pohledy odpůrců migrace, ale také aktérů a organizací zabývajících se integrací v různých zemích Evropy upírají do Německa.

4.7.2017 v 18:34 | Karma článku: 12.20 | Přečteno: 1606 |

Masha Volynsky

Svátek práce: jak čeští imigranti v USA psali dějiny

První květen je každoročně dnem, kdy si připomínáme boj dělníků za důstojné pracovní podmínky, jehož výsledkem bylo ustavení osmihodinového pracovního dne. K jeho hlavním aktérům patřili i imigranti z Česka.

1.5.2017 v 12:37 | Karma článku: 14.35 | Přečteno: 384 |

Masha Volynsky

Vánoční povídka o odchodu všech cizinců

Bylo nebylo.... asi tři dny před Vánoci, pozdě večer. Po náměstí v jednom malém německém městečku přešla skupinka mužů.

24.12.2016 v 13:30 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 1448 |

Další články z rubriky Společnost

Karel Janďourek

Domácí doktorka... aneb: Hned je mi líp!

Proběhla nám bytem nějaká čtyřiadvacetihodinová virová lapálie. Jak už to tak bývá, coby silný jedinec jsem odolával nejdéle a tudíž v okamžiku, kdy skolila mě, už byl zbytek rodiny pln sil a energie.

20.11.2017 v 12:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Josef Hejna

Návraty

Občas se vracím do minulosti, ačkoliv nežiju špatnou přítomnost. Možná ty vzpomínky pár čtenářů potěší i zaujmou. Jenom pro výši karmy jsem nepsal nikdy!

20.11.2017 v 12:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 34 | Diskuse

Josef Nožička

Na rozdíl od některých stoupenců „pravdy a lásky“ projevili příbuzní pana Hradílka rozum

Dle dnešních zpráv ukončil bývalý disident a signatář Charty 77 Tomáš Hradílek hladovku, kterou držel na protest proti prezidentské kandidatuře Miloše Zemana.

20.11.2017 v 11:15 | Karma článku: 24.77 | Přečteno: 452 | Diskuse

Ladislav Větvička

Rodinna Unie aneb Budeme řidit rodinu jako statni firmu

Začalo to tak, že sem valil ze šichty, a na Vozovně mi jakysik cizi chlop daroval koblihu, nic za to nechtěl, a ještě měl plno chytrych kecu, že bude řidit firmu jako stat. To mě zaujalo.

20.11.2017 v 11:11 | Karma článku: 30.68 | Přečteno: 777 | Diskuse

Petr Binder

Kdo lže, nemůže být svobodný

Tuhle větu jsem slyšel od svého osmiletého syna. Stáli jsme sedmnáctého listopadu u hrobu Jana Palacha a já mu vyprávěl co, kdo a proč.

20.11.2017 v 11:07 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 187 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1938

Jsme lidé původem z různých koutů světa a žijeme v Česku. Jsme různého věku a pohlaví, máme různá povolání a politické názory, ale chceme, aby i naše hlasy bylo slyšet. Náš blog vznikl v roce 2010 a přináší pohled migrantů na to, jak se žije cizincům v České republice i v zahraničí. Blog je podporován Programem migrace v rámci společnosti Člověk v tísni. Navštivte i náš facebook Fórum migrantů



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.