Mezi Pegidou a kurzem němčiny: jak funguje integrace uprchlíků v Drážďanech?

Nejpozději od památného výroku kancléřky Merkelové „Wir schaffen das!“ (Zvládneme to!) se pohledy odpůrců migrace, ale také aktérů a organizací zabývajících se integrací v různých zemích Evropy upírají do Německa.

Program migrace organizace Člověk v tísni proto v červnu uspořádal informační cestu do Saska s podtitulem „Integrace migrantů a uprchlíků“. Cílem akce bylo představit bohaté zkušenosti sousedů zástupcům několika organizací, kteří v České republice s cizinci pracují.

Nejdřív jazyk, pak práce

Prezentující se shodovali obzvláště na dvou naprosto stěžejních faktorech úspěšného začlenění příchozích migrantů do většinové společnosti - v první řadě ovládnutí jazyka přijímací země a ve druhé vykonávání zaměstnání. Aby němčinu ovládli všichni ti, kteří se do země uchýlili, byly zřízeny specializované jazykové a souběžně také integrační kurzy. Jejich absolvování je povinné pro všechny lidi s přidělenou mezinárodní ochranou (azylem či doplňkovou ochranou), případně jiným statusem opravňujícím k pobytu na německém území. V případě, že by došlo k ignorování a neúčasti na kurzech ze strany uprchlíků, mohou jim být z tohoto důvodu sníženy dávky. K podobným situacím však dochází spíše výjimečně a týkají se spíše žen, které chtějí nechat vše na manželovi a samy být pouze v domácnosti. Drtivá většina ale sama usiluje o zlepšení své jazykové vybavenosti a zapojení se do německé společnosti.

Kurz v rozsahu 600 hodin pro účastníky do 25 let a 400 hodin pro ty nad věkovou hranicí 25 let je zakončen prozkoušením a následně se rozhoduje, zda lze u daného člověka očekávat zvládnutí jazyka na ještě lepší úrovni a poslat ho na další výuku, případně na specializovaný rekvalifikační kurz, učební obor, střední školu či univerzitu, anebo zda by měl být již rovnou zapojen do pracovního trhu. Největší překážkou ve zvládnutí vstupního kurzu nebo jiného vzdělání a v úspěšné integraci na trh práce je ne vždy příliš kvalitní úroveň vzdělání v rodných zemích, což je v kontrastu s naopak velmi vysokým standardem německých vzdělávacích institucí.

„Integrujte nejprve nás!“

O nedostatečné podpoře na oficiální úrovni v Sasku a současně o tamní nezanedbatelné části populace, která uprchlíkům není příliš nakloěna, pohovořil zástupce neziskové organizace „Sächsischer Flüchtlingsrat“. Situace na východě země se v tomto ohledu od bývalého západního Německa znatelně liší. Častěji zde dochází k deportacím a vyhošťování a nelze opomenout ani shromáždění občanské iniciativy Pegida, která probíhají každé pondělí v 19 hodin. Zástupci a sympatizanti Pegidy (Patriotische Europäer gegen die Islamisierung des Abendlandes - Vlastenečtí Evropané proti islamizaci západu) zde demonstrují v hojném počtu od svého založení v roce 2014, kdy byl příliv uprchlíků velmi silný a nutno zdůraznit, že se mezi nimi nachází neobyčejně pestrá škála lidí od zástupců ultrapravice přes mladé maminky, které před sebou na shromážděních tlačí kočárky, až po důchodce. Lidé, kteří s tímto hnutím sympatizují, v tzv. uprchlické otázce objevili příležitost, jak vyjádřit svou nespokojenost a frustraci, myslí si Petra Köpping, saská ministryně pro integraci a rovné příležitosti. Dokonce i po 28 letech od pádu Berlínské zdi vnímají obyvatelé bývalé NDR příležitosti, kterých se jim dostává, jako nerovné. Přetrvávající rozdíly mezi východem a západem Německa jsou podle ní tím hlavní příčinou negativních nálad. Z úst této části populace tak často zaznívají hesla jako „Integrujte nejprve nás!“.

Počty příchozích uprchlíků do Saska jsou v současné době nízké. Za rok 2017 se doposud jednalo asi o 500 lidí. Veškeré žádosti o mezinárodní ochranu jsou proto již zpracovány a procedura zkoumání a schvalování nových žádostí je velmi rychlá. Jedná se přibližně o 14 dní, organizace Sächsischer Flüchtlingsrat však kritizuje, že tato práce není vždy odváděna kvalitně. Příkladem může být absurdní situace, kdy byl azyl udělen příslušníkovi Bundeswehru.

Podle Phillipa Schäfera z drážďanské pobočky Úřadu práce v současné době žije v Drážďanech přibližně 550 000 obyvatel, z nichž 54 000 je závislých na prostředcích ÚP. Tento údaj zahrnuje jak německé občany, tak i usadivší se uprchlíky, kterých se zde nachází přibližně 7 000. Ti potřebují podporu finanční, materiální nebo kombinovanou. V 85-90 % případů totiž přicházejí bez dostačujících vlastních prostředků, které povětšinou vydali na nákladnou cestu do Evropy. Sociální dávky, jež se této cílové skupiny lidí dotýkají především, se skládají z příspěvku na bydlení a příspěvku na živobytí, jelikož oni sami si ani jednu z těchto nejzákladnějších potřeb v začátcích jejich nového života v Německu nemohou dovolit sami zaplatit. Sociální dávky pro uprchlíky jsou v Německu velmi bouřlivě diskutovaným tématem. Jejich skutečná výše je ovlivněna mnoha faktory. Především pobytovým statusem konkrétního jedince, a proto oprávněný držitel azylu přijímá větší obnos financí než žadatel. K dalším faktorům patří například také věk. V situacích, kdy je nezbytně nutné dohledat a vyjasnit významné údaje týkající se identity žadatelů o mezinárodní ochranu, dochází k zastavení přísunu dávek a přechází se k systému lístků či případně věcných darů. Nutno podotknout, že o výši dávek a příspěvků koluje napříč německou společností mnoho nepravdivých informací a předsudků, což se stalo námětem pro informační kampaň, kdy na pivní tácky byly z jedné strany natisknuty obecně předpokládané stereotypy a ze strany druhé skutečný stav společně se zdrojem, odkud uvedený údaj pochází.

Cesta na pracovní trh – běh přes překážky, ale s podporou

O učebních oborech a spolupráci s firmami, které jsou potenciálními zaměstnavateli uprchlíků, pohovořili jednak zástupci technicky zaměřené střední odborné školy v Drážďanech a specializované školy ve středním Sasku, která realizuje projekt zaměřený na integraci uprchlíků na pracovní trh pomocí mentorů. Systém vzdělávání je v Německu oproti České republice odlišný už proto, že tamní učební obory jsou silně zaměřené na praxi. Již v průběhu studia tráví studenti podstatnou část vyučovací doby přímo na praxi v podnicích a dané firmy si je tak rovnou samy proškolí. Na stejném principu se v drážďanské technické škole pracuje i se 70ti migranty, kteří po absolvování vyrovnávacího kurzu, kde získají jazykovou znalost, vyrovnají rozdíly v matematických znalostech, ale proberou například i společenské zásady jako zodpovědnost a dochvilnost, absolvují bohatý výcvik přímo v praxi.

Zaměstnavatelům, kteří jsou svolní absolventy s cizím mateřským jazykem přijmout, je vypláceno v prvních měsících dorovnání škody ušlého zisku za první měsíce, než se tito lidé dostatečně zapracují. Patrně nejvážnější překážkou v celkovém ztotožnění se s německou společností jsou podle slov ředitele školy nejen silná traumata, které si s sebou mnoho běženců přináší, ale spíše obavy z budoucnosti, jež jsou společné úplně všem. Nikdo neví přesně, zda bude moci v Německu zůstat nebo zda bude navrácen do své země původu. Po dobu studia je však jakákoli deportace či vyhoštění zapovězeno. Místní projekt zaměřený na integraci na pracovní trh pomohl dosud 40ti uprchlíkům ve zdokonalení jejich původních dovedností či v rekvalifikačních kurzech v závislosti na vlastních možnostech, a především na potenciálních zaměstnavatelích v okolí. Některé z nich mají o uprchlíky velký zájem, jiné je naopak zaměstnávat příliš nechtějí. Úspěchy projektu ilustrují příklady z praxe, kdy se například podařilo zprostředkovat muže ze Somálska a z Iráku jako pečovatele v domově pro seniory, dva Gruzínce v tiskařské firmě a na farmě atp.

Za nepříliš šťastné považují zástupci zmíněné školy i další aktéři v integraci to, že přístup na pracovní trh závisí v první řadě na uděleném pobytovém statusu. Přestože polovina žádostí o azyl je zamítnuta, pouze 7 % z těchto lidí opustí Německo v průběhu následujících 6ti let – důvodem může být podání odvolání, soudní přezkum, ale také neochota země původu své občany převzít zpět. Velmi často se původní rozhodnutí úřadů daří zvrátit. Tito lidé se v Německu mohou jen těžko integrovat a postavit se na vlastní nohy, protože je jim odepřen přístup na pracovní trh. Minimálně komunikativní znalost jazyka a možnost pracovat přitom přestavují nejdůležitější faktory pro úspěšnou integraci, která podle odborníků trvá nejméně pět let.

Alexandra Pleskačová, Diakonie