Německá multikulti selhává - ta česká ale nemusí
Na jaké problémy se v tomto diskurzu upozorňuje? Němečtí imigranti jsou v průměru málo vzdělaní. Ve čtvrtích jako je berlínský Neukölln žijí až dvě třetiny imigrantů ze sociálních dávek. Kriminalita je tu vyšší než jinde v republice. O tom, že to není a ani nemůže být způsobeno jakousi genetickou vadou, která – jak tvrdí Sarrazin – vede k intelektuálním nedostatkům muslimských migrantů, se již ztratilo více slov než by při takto absurdní argumentaci bylo patřičné. Zajímavé pro Česko jsou spíše otázky, které si německá intelektuální elita začala klást po prvních emocionálních reakcích na výroky pana Sarrazina: Kde selhala migrační politika?
Podíváme-li se totiž na historii Německa jakožto země přistěhovalců, připomene nám to mnohdy situace z Česka v posledních deseti letech. V jiné době, ano, v jiném měřítku, ano. Přesto se zde rýsuje několik paralel a tudíž spousta příležitostí neopakovat zbytečně některé chyby.
V dobách ekonomického boomu
Německo v padesátých a šedesátých letech dvacátého století zažilo tzv. ekonomický zázrak. Hospodářský růst se jevil jako nekonečný a potřeba pracovních sil nenasytitelná. Tehdy se spolehliví, nenároční a nevzdělaní dělníci našli hlavně v chudých venkovských vesničkách anatolského poloostrova. Němečtí politici byli se svými gastarbeitery spokojení: pracovali pilně a platili daně. Miliontý gastarbeiter z Turecka dostal po příjezdu do Mnichova barevnou televizi a někdejší prezident spolkového úřadu pro práci Josef Stingl tehdy prohlásil, že Německo potřebuje víc takových lidí jako je 24-letý rolník z Konyi. V roce 1973 Německo čítalo 2,6 miliónu gastarbeiterů. Integrační politika? Na co? Vždyť cizinci měli odjet domu poté, co si v Německu vydělají a nebude pro ně na tamním pracovním trhu místo.
V České republice proběhla největší vlna imigrace během posledních deseti let. Bylo to období neznaného ekonomického růstu a zprostředkovatelské agentury dovezly na český pracovní trh tisíce pracovníků z Vietnamu a Mongolska. Televize se tady sice nerozdávaly, ale i tehdejší politické špičky tento příliv podporovali: Premiér Mirek Topolánek vyslovil na jaře 2008 při návštěvě Vietnamu obavu, že v roce 2010 bude české ekonomice chybět 450 tisíc lidí. Pro špatně placenou práci v továrnách se hledali zejména nenároční, tj. často chudí a nevzdělaní rolníci. Migrace probíhala neřízeně a na jazykové kurzy před či po příjezdu, na podporu vzdělávání, na integraci, se nepomýšlelo v patřičném rozsahu. Do nové vlasti měli migranti přijet dočasně, pohánět zdejší ekonomiku svou prací a daněmi, a později se měli vděční vrátit. Nestalo se tak ani tam, ani tady.
V dobách ekonomické recese
Nastala krize. V roce 1973 se ji říkalo ropná, v roce 2008 ekonomická. Gastarbeiteři byli ze dne na den vnímáni jako ekonomický balast, a očekávalo se, že odjedou. Turečtí obyvatelé ale v Německu již byli usazeni. Naopak si přivezli své rodiny, masově se stěhovali do levných sídlišť, které Němci opouštěli. Podpora integrace byla tenkrát takřka nulová, nezaměstnanost stoupala. Tyto podmínky v důsledku vedly k dnes tolik kritizovaným paralelním společnostem ve čtvrtích jako Berlin-Neukölln nebo Duisburg-Marxloh.
A v Česku? Ještě měsíce po propuknutí krize sem zprostředkovatelské agentury stále přivážely vietnamské rolníky bez jakékoliv znalosti českého jazyka, jejich práv a povinností, které v Plzni či v Boleslavi najednou nikdo nepotřeboval. Tisíce z nich se tak ocitlo v závislosti na pracovních agenturách, v ilegalitě nebo volili jiné strategie, aby mohli v zemi legálně zůstat – začali podnikat. Cesta domu stejně jako pro turecké imigranty v Německu nepřipadala v úvahu: například ve Vietnamu měli dluhy nad 10.000 dolarů a ručili za ně majetkem i svých příbuzných. Nezbývalo jím nic jiného než zůstat a doufat – třeba v podporu již etablovaných cizinců. Stahovali se z industriálních center do Prahy; v případě Vietnamců třeba do Libuše, kde okolo velkotržnice SAPA vzniká možná něco podobného jako tenkrát v Berlíně.
Děkujeme, odejděte
Místo aby se hledali cesty, jak se s tímto nepřehlédnutelným trendem vypořádat a jak nastavit podmínky k integraci, zavírali/zavírají němečtí, resp. čeští politici oči před realitou. Věřili, že když cizincům nabídnou odstupné, odjedou. V Německu se nabízela finanční podpora až 10.500 marek při návratu domu. Navíc se ve školách němečtí Turci druhé generace učili turecky - jako příprava na nový život ve staré vlasti rodičů. Německo si tak pěstovalo generaci mluvících dvěma jazyky a přece žádným pořádně. Do Turecka se málokdo vracel a doba se měnila - práce v modernizovaném průmyslu vyžadovala čím dál tím víc vzdělání. Turečtí imigranti na pracovním trhu neměli bez rekvalifikace šanci.
A jak reagovala česká vláda na množství cizinců, kteří již v Česku neměli šanci sehnat tu práci, pro kterou byli ochotni se tolik zadlužit? Místo aby jim nabídla cestu k udržení legálního pobytu spolu se vzděláváním a integrací, zvolila postup, který se v Německu již před třiceti lety neosvědčil. Cizinci pobývající v ČR dostali v roce 2009 nabídku na finanční podporu ve výši až 500 euro plus proplacení letenky, pokud opustí Českou republiku. Nabídku využilo celkem 2089 cizinců.
Jak nastartovat tu „správnou“ migraci?
Existují i další aktuální témata, ve kterých by se Česká republika mohla poučit z chyb svého multikulturního souseda. Najdeme ji třeba v otázce, jak k nám lákat ty „správné“, tedy vysoce kvalifikované migranty.
Jak již bylo pojednáno v jiném příspěvku tohoto blogu, sází Česko stále na zelené, resp. nově na modré karty. I v tomhle případě už tu něco takového bylo. Stejně dobré v záměru, stejně neúspěšné v provedení. Německo zavedlo tento systém v roce 2000. V minulém roce přišlo pouhých sedm set odborníků. Přitom by už v roce 2015 jenom ve spolkových zemi Berlín a Braniborsko mohlo podle průzkumu chybět 273.000 odborných pracovních sil.
V rámci nového přistěhovaleckého zákona z roku 2005 navrhovala vládní koalice sociálních demokratů a zelených nový, takzvaný bodový systém. Opozice jej tenkrát odmítla. Dnes je jasné, že stávající systém nefunguje, a migrační experti jsou přesvědčeni, že lepším řešením je systém bodový, klasifikující užitečnost migrantů pro ekonomiku dle kategorií jako je věk, vzdělanost, znalosti jazyka (nezávisle od momentální potřeby pracovního trhu). S debatou spuštěnou po rozruchu kolem Sarrazina se tento návrh konečně vrátil do veřejné debaty.
Kdy se bodový systém v německé debatě o migraci stane konsenzem, je těžko předvídatelné. Ale aspoň se o něm uvažuje a Česku se tak nabízí další podnět, jak reflektovat svou migrační politiku. S troškou odvahy pak má šanci nastavit systém tak, aby se německé chyby neopakovaly o pár let později a o pár kilometrů dál na východě.
Martin Nejezchleba žil od svých tří let v Německu. Vystudoval tam kulturní antropologii a mediální vědu. Před dvěma lety re-migroval do své původní vlasti. V Praze pracuje jako redaktor a novinář na volné noze.
Migrace v souvislostech
Proč je stereotypní zobrazování menšin problém?
Přemýšleli jste nad tím, jaký vliv může mít nejen obsah, ale i jazyk použitý ve zpravodajství o migrantech? Zejména ve společnosti, jako je ta česká, kde nemá běžný občan téměř žádný kontakt s migranty či uprchlíky?
Migrace v souvislostech
Praha hledáčkem cizince
Když jsem, tehdy ještě v minulém století, Prahu navštívil poprvé, byla z toho láska na první pohled.
Migrace v souvislostech
Hassan Ali Djan: Příběh dítěte, které vyrostlo příliš brzy
Hassan Ali Djan pochází z Afghánistánu. Je autorem autobiografické knihy Afghánistán. Mnichov. Já. Ve své knize popisuje svůj odchod z Afghánistánu, tíživou cestu do Evropy a začátky v nové zemi, kterou časem přijal za svůj domov.
Migrace v souvislostech
Mikuláš do každé vietnamské večerky
„A teď budou Češi říkat, že už jim bereme i jejich svátky a zvyky,” pronesl v položertu mladý vietnamský dobrovolník, který 5. prosince 2017 stál na rušné pražské ulici převlečený za čerta.
Migrace v souvislostech
Mezi Pegidou a kurzem němčiny: jak funguje integrace uprchlíků v Drážďanech?
Nejpozději od památného výroku kancléřky Merkelové „Wir schaffen das!“ (Zvládneme to!) se pohledy odpůrců migrace, ale také aktérů a organizací zabývajících se integrací v různých zemích Evropy upírají do Německa.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Česko a Německo sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, řekl Pavel
Česko a Německo podle prezidenta Petra Pavla sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, na...
Hromadná nehoda poblíž letiště uzavřela Pražský okruh, jedno z aut skončilo na střeše
Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahují na 27. kilometru Pražského okruhu, kde...
Čarodějnice bez ohňů? V části Česka vydali zákaz, hrozí požáry
Ve Středočeském kraji se od úterý nesmí zapalovat oheň, a to ani na zahradách v blízkosti lesa nebo...
Lihový boss Březina se ve vězení napravil a změnil hodnoty, tvrdí znalkyně
Lihový boss Radek Březina, který si odpykává třináctiletý trest vězení za obří daňové podvody, se...
Prodej bytu 1+kk s výměrou 40 m2 v novostavbě na Spořilově
Choceradská, Praha 4 - Záběhlice
4 890 000 Kč